Termín: 15. - 30. 4. 2012
A jak to bylo doopravdy:

deníček Kuby Doctora...

RONEDR 2012

Neděle 15.4.2012

15:30 zavíráme dveře Kudrvanu (= modrý Ford tranzit) a vyrážíme na cestu… snad máme všichni všechno...

16:50 právě překračujeme maďarskou hranici...

19:30 tak už jsme v Rumunsku… měníme Eura za Lei… o dalších vozidlech ( Trabant a Tatra) nemáme žádné zprávy z čehož jsme krapet nervozní...

21:00 tak zprávy už máme L Tatra i Trabant stojí u Bratislavy… opravují, co se dá a snad pojedou dál… nálada poklesla- výsledek celé expedice je nejistý L  Ale my musíme jet dál do Aradu, protože tam na nás čeká tlumočník Franta a musíme ho vyzvednout.

22:30 dorazili jsme do Aradu! Na nádraží na nás čeká František, což je banátský Čech… chvilku obdivujeme budovu nádraží, a pak jedeme dále.. hledáme místo na nocleh… ale je to tu samý plot…pole…plot…pole, tak jedem dál!

03:15 hurá! Našli jsem místo na spaní. Je tma, tak toho moc nevidíme, ale jsou tu nějaké rozpadlé baráky. Spíme pod přístřeškem a to je hlavní !!

Pondělí 16.4.

08:00  probouzí nás bekot ovcí, okolo nás je velké stádo ovcí a tři místní Rumuni – pasáci… ani si nás nevšímají a v poklidu pasou ovce dál…

09:15  Franta k snídani připravil slivovici, domácí z Banátu… tak vstáváme! Sbalili jsme se a za chvíli vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím!

10:20 jedeme do obce Beius, kde se máme setkat s dalšími vozidly – Tatrou a Trabantem… cesta ubíhá celkem rychle, a tak jsme za chvilku v cíli ! Doráží radostné zprávy, že se další vozy blíží! Dáváme si kávu a čekáme!

12:00 radostné setkání… Tatra vybojoval svůj životní boj a dojela!! Přestože to včera vypadalo, že nedojede!! Po radostném setkání vyrážíme směr Apuseni…

??      projíždíme branou „vítejte v Apuseny" … stoupáme po klikaté silničce… před námi se rozprostírá nádherné panorama hor Apuseni.

            Ptáme se místních na cestu, ale bohužel dál po cestě to nejde L Na silnici je sníh a kamení… uznáváme, že mají asi pravdu – protože všude okolo je alespoň metr sněhu… Tak se jdeme alespoň projít k prameni s legendou o dívce ze země ledu a mladíkovi ze země ohně..  Dočítáme se, že  jejich láskou roztál ledovec, a proto tady teče pramen čistý jako slzy a studený jako led…

            Vracíme se do Beius a odtud pokračujeme dál jinou cestou… vysvitlo sluníčko, což vykouzlilo úsměv na našich tvářích…

19:00 rozhodnutí-  dojet, kam to půjde se nám moc nelíbí, protože jsme unavení a hladoví, ale uvidíme…

22.05 dorazili jsme na kopec, je tu louka, tak stavíme stany… Tonda krájí sýr (domácí od Františka), klobásu a slaninu.. hltáme a jsme rádi, že máme co jíst… uleháme do stanů a těšíme se na další den!

Úterý 17.4.2012

07:30 ráno moudřejší večera!! Ale moc moudří nejsme, protože je mlha, že není vidět na krok.. tak ani nevíme, kde jsme!  Fouká studený vítr a jsou 2°C… bereme za vděk teplým čajem a chlebem se sýrovou pomazánkou…

            Balení mokrých stanů není moc příjemné, ale chceme z této „sibiře“ zmizet co nejdříve, tak pospícháme!

            Vyrážíme směr  Gemelčička... cesta připomíná spíše tankodrom… prší.. všude bláto.. občas musíme vyskákat ven a jít tlačit tranzita, který zapadl do bláta. Tatra si v terénu lebedí, spokojeně přede a jede bez sebemenšího zaváhání.. Terén se líbí i šoférům tatry, kteří s blaženým úsměvem šlapou na plyn…

10:15 Zastavujeme, abychom se domluvili na pár záběrech… S Honzou se jdeme zvědavě podívat, jak to vypadá v kabině tatry.. najednou se zavírají dveře a my jsme na palubě… tatra se rozjíždí na plný plyn… bláto stříká a jedeme vstříc kameramanům…

10:30 pokračujeme terénem směr Gemelčička.. stále prší, tak je cesta rozbitá a blátivá… nepřestává pršet!!

11:05 Dorazili jsme do Gemelčičky… slovenské osady v Rumunsku… vítá nás místní farář Martin Rolník… zavedl nás do místnosti s velkým stolem, za který usedáme a s vděkem přijímáme „tělo páně“ – místní bílý chléb, co chutná jako veka, ale je velký a kulatý.. k chlebu je podáván špek a míchaná vejce.. máme hlad, tak nám chutná!!

            Dostali jsme i slabý bylinný čaj, který je v hrnci na stole… popravdě čaj nemá ani chuť ani barvu, ale je teplý – tak ho hltáme plnými doušky!!  Farář vypráví příběhy o Slovácích, kterým vyhořela vesnice na Slovensku, a tak byli v rámci monarchie přesídleni sem. Zde se usadili a asimilovali s místními. Své „slováctví“ si udrželi, a tak farář i celá vesnice mluví slovensky…

...

            Nejdojemnější je příběh o napraveném alkoholikovi… který jednou pod vlivem usnul s nohama v potoce.. do rána voda zamrzla a přišel o nohy… ztratil smysl života a začal pít o to víc … Farář si ho vzal do parády a se slovy „ však ruky máš, hlavu taky!“ vymyslel, že by mohl na stroji šít výrobky z kůže … ze sponzorského daru zakoupili stroj na kůži a začal nový život…

...

            Přesouváme se do kostela, kde nám pan farář vypráví o sochách svatých, které jsou v kostele… vyprávění je poutavé a místy i dojemné… Další vyprávění je o řádových sestrách ze  Švýcarska, které přijely na 2 měsíce a zůstaly zde dvacet let.. Přijely se starat o nemocné a potřebné.. vyprávění trvá přes dvě hodiny, ale je tak poutavé, že nám to ani nepřišlo…

14:45 vyrážíme na cestu směr sever.. ale je jisté, že dnes do cíle nedojedeme, proto rozmýšlíme, kde spát… po dnešním ránu v mlze, na horách už spát nebudeme.. cestou bereme stopaře – místního Rumuna- který nám původně doporučil nějaký rozpadlý hotel k přenocování… ale cestou čteme v mapě, že by tu měly být termální lázně.. Jedem k nim! Lázně Acas.. s místní paní správcovou se domlouváme, že za 10 Lei můžeme do termálů i zde můžeme přespat ve stanech na trávě…

            Stavíme stany a těšíme se, co Tonda uvaří… připravil nám podivnou směs ze zelených fazolek, kukuřice a červených fazolí, klobásy, špeku, koření a kečupu.. máme hlad, tak jíme… někteří zvolili jídlo, jiní nevydrželi a vrhli se rovnou do bazénu… voda je teplá s mírně nakyslým sirným zápachem… ale je to teplá voda! A  jelikož jsme se 3 dny nekoupali, přišly nám lázně vhod…

            Stále prší! A stále prší, což nám kazí náladu, ale naštěstí nám jí zvedá místní slivovice! Jsme unavení a stále prší, tak půjdeme spát… Zítra brzy vstáváme, abychom dohnali skluz proti plánu, který máme…

Středa 18.4.

07:00   vstáváme dle plánu, k snídani bereme za vděk teplým čajem a zbytky včerejší večeře a snídaně… Balíme mokré stany… pro změnu zase prší… vyrážíme směr Satu Mare..

10:15 krátká zastávka u jezera, focení a filmování… jezero je vlastně umělá nádrž s malou vodní elektrárnou.. ale když si člověk odmyslí tu hráz, je to pěkné jezero… tak fotíme, jak o život a vyrážíme dál!

12:06 Dorazili jsme na  „veselý hřbitov“ v Sapintě… jeden místní hrobník vymyslel, že by mohl životní osudy nebožtíků tesat na dřevěné kříže, a tak vznikla tradice… u každého hrobu je místo náhrobku dřevěný kříž s modrou barvou a s malovaným vyobrazením života nebo smrti nebožtíka. Některé obrázky jsou drastické – uřízlá hlava, nohy pod vlakem… Najednou se rozezněly zvony a přijíždí vůz s opravdovým nebožtíkem.. doprovází ho snad celá vesnice.. ženy celé v černém …

??   Opouštíme Sapintu a směřujeme směr Shiget, kde bylo nejkrutější totalitní vězení v Rumunsku... u vstupu shlédneme video z interiéru a upouštíme od záměru muzeum navštívit… místo toho jdeme na kávu, kde probíráme příhodu jak jsme nechali na cestě kameramany a museli se pro ně vracet…

20:07 znaveni cestou kotvíme u místního supermarketu, kde kupujeme pivo a stavíme stany.. těšíme se, co nám Tonda připraví k večeři…

20.47 k večeři je rýže, hovězí maso a žampionovo-sýrová omáčka… je to dobré, tak si přidáváme...

Čtvrtek 19.4.

9.05   vyrážíme trochu se zpožděním… jedem směr Biarsana , což je dosud fungující ženský klášter..

11:00 klášter Biarsana nás pohlcuje svojí atmosférou… stavby jsou dřevěné, mezi nimi se pohybují jeptišky… fotíme, co to dá.. plni dojmů vyrážíme směr další zastávka…

12.30 prohlížíme si místní dřevěný kostelíček na hřbitově … znovu fotíme a kocháme se

13:07 drápeme se do horského sedla, kde je hranice mezi Transylvánií a Maramurešem.. kocháme se výhledy a pokračujeme dál…

15:00 dorážíme na nádraží ve  „Viseu de Sus“ – kde začíná místní lokálka „úzkokolejka“, která kdysi byla jediným spojením horských osad se „světem“.. čekáme na vlak, až se nakonec dočkáme parní mašinky s vagónky.. nakonec se řítí další stroj „stará rumunská dodávka“ na podvozku z drezíny... nakonec se dozvídáme, že je to služební vůz místní cizinecké policie!

15:46 zajíždíme do centra městečka Viseu de Sus, kde si dáváme hodinku rozchod. Prozkoumáváme hlavní ulici a pátráme po něčem k jídlu! Proti chudým venkovským vesnicím je to velký rozdíl... skoro to tu vypadá jako u nás ve městě! obchody jsou stejné... jen všudypřítomné bláto, odpadky a jiný nepořádek!

17.45 dorazili jsme k monastiru "Moisei", kde doufáme, že by nás místní mniši nechali přespat.. po chvilce dohadování nás odmítají.. Souhlasí s natáčením, ale přespat nás zde nenechají.. Je pozdě, tak popojíždíme jen kousek nad klášter na louku, kde stavíme stany... ti línější z nás zalézají do opuštěného stavení opodál..

23:00 obloha se vyjasnila... jsou vidět hvězdy.. doufáme v klidnou noc bez deště!

pátek 20.4.

07:30 vstáváme a jsme rádi, že jsme se nenechali hvězdnou oblohou zlákat ke spaní pod širákem... v noci totiž docela silně pršelo!

08:15 tatra a trabant se  chystají na terénní vsuvku... natáčí průjezd potokem a blátem...

12:00 s několika zastávkami na filmování, kdy obdivujeme odvahu kameramana Petra, který je přivázaný k tranzitu a za jízdy filmuje! Přijeli jsme do sedla "Prislop",  kde se otevírá nádherná scenerie pohoří Maramures ... jsme ve výšce 2000m.n.m. okolo jsou ostrůvky sněhu... konečně svítí sluníčko! Sluníčko zvedá náladu celému týmu!! A tak jsme zařadili další terénní vložku, kdy trabant vyrazil jezdit do sněhu... nečekali jsme, že je sněhu tolik! Na cestě bylo asi 60 cm sněhu, takže se trabant zahrabal do sněhu až po břicho.. Na záchranu vyrazila tatra... která měla samo co dělat - překonat sníh a prudký kopec... ale nakonec jsem trabanta vyprostili a těšíme se na záběry z filmu!

15:00 navštěvujeme  místní perly - kláštery Voronet a Homorului, kde jsou malované kostely... malby jsou ale netradičně zvenku kostelů! Na vyobrazení je poslední soud lidí- duše nebožtíků stoupají po žebříku až k nebeské bráně... ti, co zhřešili, padají dolů do pekla.. a ti, co se chovali zbožně, dostávají křídla a stávají se z nich andělé...

20:30 dorazili jsem do vesničky "Poiana Mikulenca" kde žije početná polská komunita na místním hřbitově hledáme hrob Rudolfa Kovalika, což byl první slovenský učitel v Bukovině, který byl otráven v roce 1938...  dosud se vedou dohady, zda se otrávil sám, či byl otráven... a kým? a  proč?

22:03 jsme již znaveni cestou, tak rozbíjíme tábor na místním fotbalovém hřišti!

sobota  21.4.

08:05 vyrážíme směr Bicazská soutěska.. ale hned se zdržujeme ve vsi, kde se ptáme na kontakt na správce polského domu...

??    projíždíme vsí Cacica, což je další polská vesnice, zde je starý solný důl, bazén s termální vodou... ale tlačí nás čas, tak jedeme dál...

10:00 projíždíme pohořím Rarau .. podél řeky Bystrica... stavíme u jednoho domu, kde místní pán na chvilku zmizel vevnitř, aby se za chvíli zase objevil oblečený do místního kroje... fotíme, filmujeme a obdivujeme místní folklor!

12.30 zajíždíme ke klášteru Durau, od něhož je nádherný výhled na horské štíty... obdivujeme horský masiv a valíme dál... s drobnými zastávkami směřujeme do soutěsky Bicaz...

18:00 konečně jsme dorazili k cíli! Soutěska Bicaz svírá silničku z obou stran.. je to impozantní dílo přírody...

20:30 unaveni končíme na louce poblíž města Gheorgheni... k večeři Tonda vaří čočku a vejce

nedělě  22.4.

08:07 vyrážíme směr Shigishoara... cestou stavíme u vyvřelé sopky, která byla přeměněna na lom.. fotíme a filmujeme další terénní vložku...

10:00 projíždíme krajem "Székel", kde žije maďarská komunita... místní domy jsou zdobeny vstupní branou, která je bohatě vyřezávaná... stavíme u jednoho domu, který má vstupní bránu až kýčovitě krásnou.. .zelenou, řezanou s lidovými  motivy...

10:10 zastavujeme v městečku u kostela, kde pozorujeme místní lidi, jak se schází do kostela... zaujala nás skupinka lidí - nejspíše široká rodina- nesoucí novorozence ke křtu..

11:20 přijíždíme k hrobu Orbana Balasze, což byl maďarský spisovatel a národní buditel.. cesta vede do kopce, na kterém jsou dřevěné brány svezené z celého kraje. Cesta nám pěkně ubíhá, svítí sluníčko, tak se nálada po včerejší krizi pomalu zvedá... Vyrážíme dál směr Shigishoara.

13:00 zastavuejme v obci Bögöz, kde navštěvujeme penzion nesoucí jméno "Ilyes". Majitelé nás hostí místními specialitami a kmínovou pálenkou. Kudrna navazuje kontakty a plánuje zájezdy. My toho využíváme a narychlo se sprchujeme. Tradičně fotíme a natáčíme.

14.30 stavíme ve vesničce "Däriu", kde obdivujeme opevněný kostel - v opevněném kostele měli všichni vesničané schovanou úrodu a zásobu špeku, aby v případě ohrožení přežili i několikaměsíční obléhání.

16:45 Přijeli jsme do Shigishoary, města, kde se narodil Vlad Tepes ( Drácula) - obdivujeme historické centrum včetně rodného domu Vlada Tepese, proplétáme se křivolakými uličkami a dýcháme atmosféru starobylého centra...

 17:30 odjíždíme směr další dobrodružství... nakrátko stavíme u dalšího opevněného kostela a hned pokračujeme dál!

18:07 projíždíme nádhernou krajinou zelených kopců až k vesnici Viscri, což mělo být jedno z potenciálních míst líbánek královského páru Wiliama a Kate... trochu se podivujeme, protože nás vítají chudé cigánské domky... dokupujeme zásoby a jedeme k místnímu opevněnému kostelu, který připomíná spíše hrad, je to rozlehlý komplex opevněných budov a připomíná spíše hrad v našem pojetí... dlouho se kocháme až se pomalu zešeřilo... zapadáme do místního baru a domlouváme se s majitelem, že mu přespíme na zahradě... udělali jsme mu slušnou tržbu na lahváčích :-)

pondělí 23.4.

08:00 den zahajujeme ranní procházkou vesničkou, nastupujeme do aut a jedeme z Viscri přes věsničku Dacia až do města Fagaras. Cestou obdivujeme krásné kopce, najednou se nám naskýtá pohled na munumentální pohoří Fagaras, které je nevyšší pohoří v celém Rumunsku s vrcholky okolo 2500m.n.m.,

11:40 projíždíme městem Fagaras, obdivujeme kostel se zlatou kopulí, která se na sluníčku krásně třpytí ... vysazujeme Štěpána na nádraží, protože byl narychlo povolán do reprezentace ČR ve floorbalu... tak se s ním loučíme :-(

14:15 přijíždíme do městečka Zarnesti, odkud odbočujeme do Plaiul foii, kde obdivujeme výhled na skalní masiv... fotíme a filmujeme... a razíme dál na hrad Bran...

18:00  dojeli jsme pod hrad Bran, ale je pondělí a hrad je zavřený... nezbývá než hrad obdivovat zvenku... ráno si snad hrad prohlídneme i zevnitř...

            Tranzit vyráží hledat tábořiště a my se procházíme okolo hradu... tábořiště jsme zvolili na louce nedaleko cigánského domku... ihned nás obklopují cigánské děti... jsme obezřetní na své věci! Místo je to podivné, ale s nádherným výhledem na hrad!

Bohužel se loučíme se Zdeňkem z trabantu - má angínu a jede se léčit domů :-(

úterý 24.4.

??       dnes vstáváme později, protože čekáme na 9:00, kdy otevírá hrad Bran své brány.. Hrad Bran je údajné Drákulovo sídlo, i když tu nikdy nebydlel. Procházíme hradem, který je krásně zrenovován - bílé stěny a dřevěné obložení... dýchá na nás atmosféra starých časů. Za hodinku a půl máme hrad projitý a vyrážíme směr bahenní sopky... v rámci úspory jedeme jen tranzitem a mercedesem... tatra a trabant tuto etapu vynechávají - ale to je tajný! Ve filmu totiž jedou i na sopky :-)

11:10 Jedeme přes Poiana  Brasov, což je místní lyžařské středisko, které vypadá jako náš Špindl... z vyhlídky obdivujeme město Brasov... fotíme a jedeme dál...

11:50 zastavujeme v městě Prejmer, kde obdivujeme další opevněný kostel, který je v této oblasti největší a nejvíce turisticky navštěvovaný...

??       kolem vesničky Joseni přijíždíme k bahenním sopkám - "Vulcani noroiosi" - (www.muddyland.com)... Ač cedule ukazují doleva, jeli jsme rovně k vulkánům které jsou větší a krásnější ( tedy alespoň tvrdí Ozzy-druhé jsme neviděli, tak u věříme)... dojeli jsme až k domečku, kde je sprcha a možnost kempování... obdivujeme odvahu Kuby Trabanťáka, který se v bahenní lázni vykoupal...

            Pokračujeme k tábořišti,  které je na silnici 72A ( Targoviste - Campulung) asi 1 km před Cocenesti ... louka u řeky... skály a cigánská vesnice opodál...

středa 25.4.

08:00 v polovině cigánské vesnice stoupáme k Schitul Negru Voda - po příkré cestičce stoupáme ke skalnímu monastiru.. jak se blížíme slyšíme chrámovou hudbu... s každým schodem je slyšet hlasitěji... až se nám ukazuje monastir v plné kráse... je vytesaný do skály a doplněný dřevěnými stavbami... v věžičky je nádherný výhled do okolí...

10:19 po družbě s místními cigány u hospody vyrážíme směr další dobrodružství

15:07 přijeli jsme před penziune "LA Cetate" pod hradem Poienary, což bylo skutečné sídlo Vlada Tepese... vyškrábali jsme se po 1480 schodech a na kopci jsme obdivovali překrásný výhled, ale z hradu toho moc k obdivování nebylo, protože z něj zbyla jen zřícenina...  :-(

??       Pokračujem dál  z Curtea de Arges po silnici E82 směr Sibiu, silnička se vine kolem řeky hluboko zařízlá do údolí...  na louce stavíme narychlo stany, což se nám vyplatilo, protože v zápětí přišel hrozný slejvák...

čtvtek 26.4.

08:00 po silničce 7A směřujeme do Petrosani, obdivujeme horské sedlo... přehrady a jezera.. celý den byl ve znamení obdivování přírodních krás a ochutnávání místních vín (alespoň posádka Tranzitu) - krátká zastávka v Petrosani a jedeme dál směr Baile Herculaine... stavíme u další přírodní zajímavosti - Pestera Podului - jeskyně a skalního mostu, přes který vede silnice... po které jsme jeli nahoru a hned za nejbližší vesničkou jsme odbočili vlevo až k místu, kde jeskyně končí a odkud byl nádherný výhled na západ slunce...

22:00 přijíždíme do Baile Herculaine, což byly kdysi slavné lázně... největší slávu prožívaly lázně za dob císaře pána... znaveni cestou skáčeme do bazénu s termální vodou...

pátek 27.4.2012

08:09 Projíždíme starými lázněmi Baile Herculaine - obdivujeme staré, kdysi honosné budovy, ze kterých dnes zbyly jen oprýskaná vybydlená  torza... z budov na nás dýchá podivná atmosféra... představujeme si, jaké to tu asi bylo za dob největší slávy...

11.50 doplachtili jsme města Orsova, což je přístavní město na Dunaji, nábřeží připomíná spíše přímořské letovisko, než přístav na řece...  za necelou hodinku máme nábřeží prozkoumané... historické centrum město nemá :-( vydrápali jsme se na kopec nad město k monastiru Sfanta Ana... budovy jsou dřevěné a mají kolem-dokola ochozy ze kterých je krásný výhled na celé město.

??       Dále naše putování pokračovalo do Kazanských soutěsek na Dunaji, kde jsme si pronajali člun a pluli po Dunaji skrze soutěsky... plujeme jen po jedné straně, protože na druhé straně Dunaje je již Srbsko a hranice prochází polovinou řeky... plavba lodičkou má dvě zastávky v jeskyních...

??       a konec dnešního dne patří Eibentálu... dorazili jsme do Kudrzákladny v Eibentálu, kde rychle večeříme a přesouváme se do Honzova a Štěpánova penzionu, kde je hospoda a hlavně točené pivo!! Hospodu jsme řádně pokřtili - neboť jsme bez pár kousků vypili sud...  aby také ne! Byl důvod slavit - Luboš měl narozeniny!

sobota 28.4.

??       po včerejší párty se nám hůře vstává, ale nakonec jsme se překonali a vyrážíme na cestu... jedeme podél Dunaje do další české vesničky - do Sv. Heleny, kde bydlí i Franta tlumočník... před jeho domem stojí zelený GAZ s Kudrnovským logem... vyrážíme na krátkou procházku po okolí... a vyrážíme směr Rovensko... jelikož je přímá cesta po deštích pro normální vozy nesjízdná, musíme oklikou...  ale Tatra a trabant riskují a jedou "nesjízdnou cestou"... dlouho jsme na ně čekali... ale nakonec dojeli!

            Obdivujeme krásnou okolní krajinu... a těšíme se na postel - dneska totiž spíme zase v Kudrnově základně...

neděle 29.4.

??       dnešní ráno je poklidné ... pomalu vstáváme, čekáme totiž na 11.hodinu, kdy začíná v místním kostele mše... do té doby se kocháme krajinou a rozjímáme... po mši navštěvujeme místní banátské Čechy a klábosíme s nimi o životě v  Banátu...

            cestou domů zastavujeme ještě u vodopádu Bigár.. odkud ještě pokračujeme po cestičce až k ponoru, kde vytéká potok spod skály...  cesta vede ještě přes Rešice, kde jsme obdivovali staré parní lokomotivy v parku... nakonec se s Rumunskem loučíme ve městě Temešvár, jenž nás uchvacuje bujarým nočním životem, protože ulice jsou plné lidí...

            a poté už směřujeme k domovu... s neplánovanou prohlídkou Budapešti :-) jedem až do Brna...

zazvonil zvonec a pohádky je konec :-)