kouzelná babička

Milé děti, v neděli někteří rytíři museli odjet na své državy hájit vlastní majetky proti loupeživým rytířům a lapkům a tak zbytek uspořádal výpravu do okolí. Začalo to nevinně, průjezdem šípkovým keřem dvacet metrů dlouhým a končícím potokem s rozpadlou a neschopnou jízdy panelkou. Kousek po proudu si někteří vyzkoušeli tahání koňů za uzdu z vody na břeh, ale čaroděj čekal… Po cestě jsme narazili na spícího, totálně unaveného potulného rytíře, kterého nevzbudilo ani focení… Osud nás dovedl až na místo pusté, zatravněné a kolem kopcovité k vyzkoušení ořů. Po prvním kole jeden kůň začal kulhat a při bližším ohledání se z vysunuté poloosy vyklubal utržený diferák. Ten kůň se jmenoval Glad a představte si milé děti, to byste neuhodli – patřil Crlíkovi. No zavedli jsme ho do stáje, Honza Wo si pomohl k batohu a jelo se dál. Za deset minut začal kulhat druhý kůň Glad, prý brzdy – a děti, komu myslíte že patřil : za A – Crlíkovi, za B – Crlíkovi. ( správně je za B - pozn. kouzelné babičky). Nechali jsme koně vychladnout a pomalým cvalem dojeli k Baťáku. Strážce tvrzi na kanále byl za chvíli kamarád, ale druhý, stojící opodál s páskou VB už nee, tak jsme odcválali. Zbytek cesty jsem neviděl, prašné cesty tu mají ještě ze středověku a prachu na rozdávání. No, na chatě jsme dorazili zbytky z hostiny a domů… Takže, milé děti – zazvonil konec a pohádky je konec. A s ní i pohádkový víkend který – pokud bude muset být vysvětlován jinde – se vůbec nestal. Od toho přece pohádky jsou – ne ?