Pohádka o Crlících
kouzelná babička
Milé děti, tak vás tady zase vítám. Dneska vám povím něco o sobotě. To by jste nevěřili, ale ráno se všichni vzbudili. Dokonce někteří i dříve než měli.
Uvařili si čaj a kafe, pojedli něco málo buchet z českých podhradních kuchyní a jali se sedlat oře. Někteří si navlékli helmy, jiní brnění, prostě jak na velkou výpravu.
Oři ržáli a zahřívali se. Pak se vyjelo. Ti co byli bez paní - bez paní, ti co byli s paní - s batohem…
Začátek byl klidný, kličkovalo se mezi stromy, přejížděli se údolí
a strže, sem tam louka, sem tam potok. Hned vzápětí chcípnul jeden kůň a byl odložen k pozdějšímu vyzvednutí na silnici. Z rytíře se stal batoh a navíc na tatovi.
Vzhledem k blízkosti hranic s královstvím krále Miloslava se nám nějak prolínala cesta s pomyslnou čárou a tak nějak permanentně docházelo k překračování hranic,
ale jako v pohádce – jen pro zvýšení turistického ruchu ( plus jeden pláteník a jeden příštipkář ).
Po čase už ani majitel GdeProbohaSu negómal jestli je doma nebo nee a
v hospodě zdravil Guten Tag… Ale tu hospodu našel. Byl tam jeden poddaný, který projevil nevšední přání – a to, aby mu naše rytířská výprava prošlapala cestu z hospody k
tvrzi. ( Konečně někdo, kdo nás má rád ) Prý ho vysoká tráva lechtá na pytlíku když jde z hospody a sekáči jsou v nedohlednu. Hlad zavolal a tak výprava nepohrdla
pohostinstvím v pohostinství a svíčková s pěti pro pány a smažený květák pro dámy bylo to pravé. Ale s plným břichem se těžko cválá a tak když se přijelo ke strži
nad kterou se mému zadohrabovi stáhl ocas mezi nohy, bylo zle.
 |
 |
Jeden rytíř zleva, jeden zprava. No, tomu jednomu bylo brnění platný jak mrtvýmu zimník, protože ten
kotrmelec přes hlavu oře stál za to. A ta modrá prdel taky. Ale oř se oklepal a postaven na kopyta vyklusal zpět jinudy. ( pst, povím vám tajemství – byl to jeden Crlík,
ale nikomu ani muk ). Na cestě se objevila vodní plocha která lákala ke zdolání – tak padla. Nebo my do ní ? Asi. Jak nahradit plavky tričkem vám na požádání předvede
druhý Crlík. Co mu vylezlo krkem když nacpal do rukávů nohy si dovedete představit. Po osvěžení výprava cválala dál vstříc nebezpečím a nástrahám. Jedouc takhle údolím
sevřeným z obou stran horami a stržemi s cedulemi „chráněno fšechno co tu je“ vyběhla z jeskyně ježibaba a přes pláň pádila co jí stoleté nohy dovolovaly doprostřed
cesty a vlastním koštětem zatarasila cestu. Chvíli bránila teritorium a vyhrožovala císařským vojskem, ale když se dozvěděla že tady povede cyklostezka a všechno se
tu vyasfaltuje – lekla se a šla vařit lektvary.
 |
 |
Bylo jasné, že tudy zpět cesta neprojde, ale mocný čaroděj nachystal překážky v podobě nekončícího kopce nahoru - kousek
jílu, kousek skály, kousek hrabanky. Silné oře zaržáli a hurá nahoru, zadohraby zaržáli a vytáhli lano. Nahoře jsme se nemohli dohodnout čí je který kůň, neboť nám z
našich miláčků tahouni udělali hroudu hlíny. Došlo i na souboje kdo rychleji přes louku směrem k lesu, kdo dál dočůrá a jiné kratochvíle. Hradní páni furt nevěděli
gde sou a tak jsme křižovali na asi pěti hektarech křížem krážem.
 |
 |
Cesta vedla dokonce kolem vody tak nebezpečně blízko, že rozhodovaly rozměry podkov a někteří museli
kolem neb se šprajcli. Návrat na tvrz byl monumentální a žrádla a chlastu jak v krčmě z 18tého století. Rytíři se přecpali a odpadli brzo. No zítra vám povím, co se
dělo pak…
 |
 |
 |
 |
zpět
|